Sunday 30 April 2017

Problém zvaný body-shaming


Zrovna nedávno jsem narazila na články, kde se média pozastavují nad tím, jak se známé fitnessky vysmívají ,,obyčejným" lidem, které potkaly ve fitku. Schválně si je přečtěte třeba TADY nebo TADY. Fakt, že se kolem těchto kauz strhl povyk naštěstí naznačuje, že je ještě spousta slušných lidí, stejně se nad tím ale nejde nepozastavit...

Zdroj - dailymail.co.uk


S anglickým slovním spojením „body shaming“ se můžeme nejčastěji setkat u článků o celebritách, kde se řeší, jak vypadají. Většinou se jedná o kritiku jejich vzhledu, především pak těla. Jenže tzv. body-shaming se netýká jen celebrit, najdeme ho všude. Každý den můžeme vidět, jak je něčí vzhled hodnocen, kritizován, či dokonce zostuzován. A to se děje snad ještě častěji v prostorách, kde se lidé svým tělem zabývají. 

Ve fitness centru nebo třeba v diskusích na sociálních sítích se lidé zabývají tím, jak zdokonalit své tělo. Jenže často neřeší jen ta svá těla. Na facebooku můžete denně narazit na spoustu fotek, pod kterými lidé uráží něčí vzhled. Mnohdy o tom daný člověk nemá ani tušení, protože ho prostě někdo bez jeho vědomí vyfotí a pak se mu vysmívá. Stejně tak jste si už určitě v šatně vyslechli rozhovor, ve kterém jeho účastníci pomlouvali někoho, kdo z šatny zrovna odešel, nebo se právě trápí na páse. Možná si řeknete, že na tom není nic tak hrozného. Pomlouvání tu bylo vždycky a říct svůj názor snad můžeme také, nebo ne?

Samozřejmě, že můžeme. Ale musíme si uvědomit, že naše slova mohou ovlivnit myšlení mnoha lidí. V dnešní době vám každý klade na srdce, abyste si názorů ostatních nevšímali. To se však lehce řekne a hůř udělá. Když někdo, kdo si sám sebou není úplně jistý, čte to obrovské množství hanlivých poznámek směřujících na něčí postavu, logicky se bojí, co si asi lidé (nejen ve fitku) pomyslí o něm a o jeho těle. Narazíte tak na mnoho lidí, kteří vám řeknou, že se do posilovny bojí a stydí chodit, protože nemají určitou postavu. Nejsou ještě dost hubení a osvalení, nemaj ještě ty nejnovější fitness legíny a úplně nevědí, jak na kterém stroji cvičit. Najednou se z místa, kde by na svém cíli (lepším těle) měl pracovat každý, stává místo, kam mohou chodit jen lidé, kteří už „nějak“ vypadají.

Ale ani fakt, že máte pekáč buchet na břiše, ještě neznamená, že se vás body-shaming netýká. Jen se zamyslete, kolikrát jste četli nebylo slyšeli, že někdo vypadá jako „babochlap“ nebo „už je moc svalnatý“. A to už si říkáte: „Kdo vlastně rozhoduje o tom, jak má tělo vypadat?“ Správně si asi odpovídáte, že nikdo. Jenže internet a sociální sítě dávají každému možnost, aby se vyjádřil. A to i urážlivě. Dříve probíhalo toto „pomlouvání“ v malém okruhu lidí, dnes ale může narůst do velkých rozměrů. Ideál krásy dříve určovala především televize, v poslední době se ale mluví hlavně o instagramovém ideálu krásy. Body-shaming je s ním silně spojený, protože se do něj může zapojit takřka každý. Takovéto útoky pak nezasáhnou jen pomlouvaného, ale i mnoho dalších, kteří věc sledují jen z povzdálí. Zastaňte se tedy příště člověka, který je takto veřejně urážen. Pomůžete tím nejen jemu, ale i mnoho dalším, kteří se bojí, že by je mohlo potkat něco podobného. Každé tělo je jiné a každý člověk má také jiné cíle, podpořte ho tedy, aby jich dosáhnul. Nemusí se nám každý nutně líbit, ale proč bychom zrovna my měli hodnotit, jestli takhle někdo má nebo nemá vypadat...

4 comments:

  1. Tenhle článek mi mluví z duše, skvěle napsané :) Sama jsem měla s fitkem problém, ale teď už se tam těším, šlo jen o to, prolomit ledy první návštěvy, vlastně si mě tam ani nikdo moc nevšímá, lidé se tam soustředí hlavně na sebe, což je skvělý. :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Přesně tak! Většina se soustředí jen na sebe. Sama jsem si tam i našla kamarády :) Ale sem tam jsem zaslechla i nějaké to pomlouvání, hlavně od takových těch občasných návštěvnic, co chodí jedině ve skupinkách.

      Delete
  2. Já teda chtě nechtě bohužel taky občas někoho zhodnotím v hlavě, ale NIKDY kvůli vzhledu. Většinou jen prostě, že třeba ten cvik dělá špatně a nebo "jak může cvičit v converskách?!" :D a podobný věci... nicméně mi naopak trošku vadí, když ty slečny "fitnessky" chodí do fitka pomalu v kalhotkách a podprsence.. samozřejmě ať si každý obléká co chce, ale myslím, že klasické kraťasy by zvládnout mohly a ne, když jim z toho leze půl zadku a ještě tam přijdou extra přečančané... to mi přijde trošku zbytečné. A každýmu, kdo jde cvičit prostě fandim, ať vypadá jak vypadá :)
    www.linheart.cz

    ReplyDelete
  3. Som rada, že niekto zdieľa rovnaký názor ako ja. Sama mám problémy s váhou (nezdravý život na internáte :-/ ), ale bola som si toho vedomá a každý rok som sa prihlásila na mojej univerzite na body work, problém bol, že hodinu sme mali len raz týždenne a tak som sa pohrávala s myšlienkou, že začnem chodiť do fitka. Jeden zážitok ma však dokonale odradil a to bolo vyhlásenie mojej spolubývajúcej, ktorá sa v jeden večer zrovna vrátila z fitka a hneď mi začala rozprávať o "hrošici", ktorá prišla do fitka a začala cvičiť na stacionárnom bicykli. Spolubývajúca si k tomu neodpustila posmešný komentár v znení "A to si myslí, že jej na tie kilá bude stačiť bicykel? Nedalo sa na ňu pozerať" - v tom momente mi v hlave prebehlo - "No tak to je super, že na jednu stranu sa nám chudí ľudia posmievajú kvôli váhe, ale keď sa odhodláme a premôžeme našu lenivosť, prestaneme sa prežierať 5 kilami hamburgerov každý deň (lebo samozrejme iný dôvod na obezitu ani neexistuje, že?!), zdvihneme prdel a ideme do fitka, tak zrazu majú blbé poznámky, že kto sa tam na to má pozerať a či si myslíme, že nám to pomôže"... Sakra, ľuďom nevyhovieš, ľudia sú kreténi. Absolútne si neuvedomujú, že aj jedna jediná takáto sprostá poznámka môže u niekoho naštartovať anorexiu a bulímiu a ohroziť ho na živote. :-/

    ReplyDelete