Když je kolem vás hned dopoledne TOO MUCH BLOOD

Divadlo

Večer. Slušný oblečení. Pocit, že jsem součástí něčeho kulturně ,,na výši".

,,Dobrý večer, vaše lístky prosím."

,,Dobrý večer, tady... Ježiš pardon, vždyť ono je dopoledne"

,,Ajo, já na to taky pořád zapomínám!"

Takhle nějak vypadal můj rozhovor s uvaděčkou v Divadle Komedie. Obě jsme se našemu přeřeku zasmály. Bylo 11 dopoledne a očividně jsem nebyla jediná, kdo si návštěvu divadelního představení spojuje s pozdějším časem. A co teprv ten nezvyk, když jsem šla do divadla s batohem? Dobře, nebyl to žádnej křiklavej sportovní batoh a kromě něj jsem byla oblečená v rámci možností slušně (ale večerní róba to taky zrovna nebyla), stejně jsem si ale přišla trošku divně. A znovu jsem se svými pocity nebyla sama, s kamarádkou jsme se usmívaly, když jsme (neslušně) poslouchaly rozhovory z řad za námi, které se nápadně podobaly našemu přemýtání nad divností toho všeho. Předpokládám, že se takhle cejtí každej, kdo se rozhodne navštívit dopolední veřejnou generálku místo následné premiéry a dalších klasicky večerních představení... Tyhle divnopocity ale naštěstí vůbec neovlivnily moje pocity přímo z představení.

ZDROJ

Nadčasovost Shakespearových her využívají divadelní tvůrci dodnes a tak režisér David Jařab inscenaci časově vůbec nikam nezasadil. Zato strohá angličtina nás vrhá do dnešní doby. Ano, představení je v angličtině. Ta je ale tak jednoduchá, že by jí rozuměl opravdu každý (nebo si přečte titulky). Výkřiky krátkých vět nebo slov ve mně evokovaly nejen jednoduchý styl dorozumívání, který je dnes všude kolem nás (a zdaleka se tak nemusí bavit jen dva lidi, kteří neumí pořádně anglicky), ale také prázdný význam, který za nimi stojí. Pro žádnou z postav už slova blood nebo war nic neznamenají. Vnitřní rozervanost a neštěstí tu není vyjádřeno vzletnou a bohatou Shakespearovskou angličtinou, ale tichem a výbornými hereckými výkony...

Pokud teď tak trochu nerozumíte, o čem mluvím, asi neznáte Shakespearovu hru Macbeth. To je škoda samo o sobě, ale pokud se chystáte na inscenaci Divadla Na zábradlí, která se jmenuje Macbeth - Too Much Blood, znát alespoň hrubé obrysy předlohy je potřeba. Představení byste asi pochopili i bez toho, ochudili byste se ale o spoustu detailů, které v tomto extrémně zjednodušeném provedení nejsou vyřčeny. 

Nejsem žádný divadelní kritik a ani si tu na něj nechci hrát. Prostě jen píšu o tom, co jsem díky představení viděla a cítila. A taky slyšela. Málo slov perfektně doplňuje hlasitá a výborně zvolená hudba. 

Stejně tak jsem ocenila Macbetha jako homosexuála. Podle mě je to výborný způsob, jak otevřít oči i těm divákům, kteří ještě nepochopili, jak moc se všechny postavy přetvařují a kolik toho nedokáží přiznat někdy ani sobě, natož ostatním. Navenek dokonalý pár hlavních hrdinů je ve skutečnosti nepříjemně awkward a miserable. A když člověk nemůže žít normální šťastný život, chce být aspoň mocný. Jak zastřít své neštěstí a strach? Prostě předstírejte. Předstírejte, že vám ta moc stačí...

Jediné, co bych představení vytkla, je jeho délka. Možná by se to celé dalo trochu zkrátit. Na druhou stranu chápu délku jednotlivých scén. Nejdůležitější okamžiky přechází do tzv. slow motion a v těchto chvílích se hlavní postavy zdají být úplně nahé.

O této inscenaci by se toho dalo napsat spoustu. Zřejmě to bude tím, že nám menší počet slov a pomalejší tempo celého příběhu dává prostor pro vlastní zamyšlení a interpretaci. To vám, kdo nemáte rádi alternativnější pojetí rovnou naznačuje, že tohle asi nebude představení pro vás. Jestli ale máte chuť popustit uzdu vlastní fantasii a přitom prožívat bolest spolu s postavami, tahle verze Macbetha by vás mohla bavit.

Víc o samotné inscenaci najdete na stránkách Divadla Na zábradlí.

Některé termíny jsou ještě volné i v dubnu, pro více informací se podívejte SEM.