Sunday, 29 October 2017

Míšu to ba...

Po 4 krásných letech na tomhle blogu jsem konečně zjistila, jakým směrem se chci ubírat. Jenže jsem líná optimalizovat celý web, a tak jsem si řekla, že tuhle stránku nechám žít dál, abyste se k mým článkům mohli vrátit...

... nové už ale najdete na novém blogu na této adrese - 

Míšu to ba...

Thursday, 19 October 2017

Koutek, kam se můžu zašít...

Brzo se budu stěhovat, takže jsem začala přemýšlet nad tím, jak si svůj novej domov zútulním. Za ty roky už se trochu znám, a tak vím, že je pro mě nejdůležitější nějakej útulnej koutek, kam se můžu zašít, sledovat tam filmy a číst si. Někomu na tohle stačí postel, já ale v posteli s knihou v ruce okamžitě usínám, takže potřebuju ještě něco trochu jinýho...


Tím něčím trochu jiným myslím koutek, kam bych se mohla zašít. Něco pohodlnýho na sezení, hezká lampička a stoleček na odkládání čaje. Prostě takovej minimalistickej knihomolsko/lenošící koutek :)


Jak probíhá můj proces vybírání?

Inspirace
Moje nejoblíbenější část. Tady můžu snít a nic neřešit. Když říkám nic, tak myslím nic. Od ceny až po kombinovatelnost. Nejčastějc se inspiruju na Pinterestu nebo WeHeart.It Ráda se ale taky mrknu na web IKEA (I když IKEA je největší zlo hlavně přímo v obchodě! Někdo chce přenocovat v muzeu, já v IKEI. A určitě nejsem sama...). Hodně času ale taky strávím v magazínu Biano, kde si projíždím články plné nádherných interiérů a dekorací a přemýšlím, jestli chci něco minimalistického, nebo bych radši nakoupila všechny serepetičky, které tam vidím.


Sunday, 8 October 2017

Humbook | Den plný knih, přátel, zážitků ale i splněnejch snů

Díky Humbooku, festivalu young adult literatury, jsem toho zažila spoustu. Rovnou říkám DÍKY!

Fotka vypůjčena z facebooku Humbooku

Vezmeme to ale hezky po pořádku... 

První ročník Humbooku se konal před rokem a já se přiznám, že jsem to vůbec nepostřehla. Letos na jaře jsem se ale o něm naprostou náhodou dozvěděla a byla jsem vděčná blogerům a youtuberům za jejich reporty, díky kterým jsem se přihlásila do konkurzu na ambasadory tohohle pro mě fakt zajímavýho projektu. A jedním jsem se nakonec stala!

Wednesday, 4 October 2017

BECAUSE OF FASHION | Konečně česká verze, ale důležitý je se z tý knihy neposrat.

Od nakladatelství Kniha ZLIN jsem dostala na recenzi knihu. O módě. Já!




Ti z vás, kteří mě znají, ví, že nejsem žádná fashion bloggerka. Módu mám ráda, ale můj život se kolem ní určitě netočí. Přesto mě zajímalo, jak může taková kniha o českém street stylu vypadat. Možná si říkáte, že na to, abyste se dozvěděli něco o stylu z českých ulic nepotřebujete knihu, stačí se rozhlédnout. To je možná pravda, tato kniha je ale zajímavá tím, že mapuje outfity lidí, jejichž styl autor sám nějakým způsobem uznává. Máme tu tedy určité síto... 

Thursday, 28 September 2017

Když mě to baví...

Možná jste si všimli, že jsem v září nepřidávala tolik článků. Ti, co mě sledují na Instagramu, asi tuší. Protože mi ale i tam chodí překvapivě hodně dotazů na to, jak to se mnou teď vypadá, řekla jsem si, že bych mohla rozjet taková měsíční shrnutí. A začínáme zářím!



I když už to je pár let, co je pro mě vstávání 1. září do školy pasé, pořád beru září jako takový malý začátek. Malý leden? Letos to pak platilo dvojnásob! 
Po návratu z Erasmu jsem neskutečně zlenivěla. Nenašla jsem si bydlení v Praze, a tak jsem zůstala doma a do školy vždycky jen na těch pár přednášek dojížděla. Zbylej čas jsem prokrastinovala. Někdy jsem byla líná i prokrastinovat. Schovávala jsem se za to, že se přece učím! HA HA. Tak moc a pilně jsem se učila, že jsem si studium o rok protáhla. No, nevadí...

V létě už mi ale bylo jasný, že to takhle dál nejde. Nic mě nebavilo a i ninedělání mě unavovalo. Že jsem měla spoustu času na čtení? To bylo sice hezký, ale život se tomu říkat nedalo. Věděla jsem, že abych se z tohohle povalečství, který mě navíc neskutečně vyčerpávalo (nekecám!) dostala, musím se vrátit zpátky do Prahy a najít si práci. Jednoduchý jako facka. Nebo taky ne...

Wednesday, 20 September 2017

Všechno má své následky

Všechno má své následky. Jenže Minnie neví, že se stalo něco, co teď ony následky vyvolává...



Knihu Následky se mi podařilo mezi novými knihami nakladatelství Kniha ZLIN přehlédnout. Tahle recenze na iDnesu mě na ni ale okamžitě nalákala. Příběh, který pojednává o umění, dnešní mladé generaci a vlivu rodičů na děti, mě zaujal natolik, že jsem se pustila do čtení hned, jak jsem knihu vyndala z balíčku. 

Saturday, 16 September 2017

Za útulnější domov s obrazem od Saal Digital

Už to bude víc jak rok, co jsme přestavěli kuchyň a jídelnu. Už to taky bude víc jak rok, co opakujeme, že by to nad jídelní stůl chtělo nějaký obraz, aby byla místnost útulnější...



Jenže jsme se pořád nemohli dokopat k tomu, abychom si konečně sedli k počítači a buď vybrali hotový obraz, nebo prošli moje fotky a nechali si vytvořit vlastní. Lenost a prokrastinace jsou mrchy. 

Před pár týdny mi ale přišla hotová fotokniha od Saal Digital, která mě překvapila a nadchla svou kvalitou a krásou. A protože se nám všem hodně líbila jedna konkrétní fotka, kterou jsem použila ve fotoknize, bylo rozhodnuto. Dlouho jsem neotálela a ve stejném programu, ve kterém se tvoří fotokniha, jsem si vybrala, připravila a objednala svůj obraz.

Thursday, 31 August 2017

Outfit | Kniha jako módní doplněk | Není Vnitroblock jako vnitroblok

I když si nejčastěji a nejraději čtu doma v teplákách, občas si s knihou vyrazím i někam ven. Do přírody, do parku, do kavárny. Nejlíp do nějakýho koutku, kde se schovám...



Tentokrát jsem měla namířeno do Vnitroblocku. Poprvý. V týhle hipsterský oáze už byla snad celá Praha, potažmo republika. Na mě ta instagramová reklama taky funguje, takže jsem věděla, že se tam dřív, nebo později musím podívat. Nakonec to tedy bylo později. Ale lepší než nikdy...

Monday, 28 August 2017

Noční dravec v čínských spárech

Špionážní thriller jsem dlouho nečetla, takže jsem se na Nočního dravce opravdu těšila. Tenhle příběh je navíc zasazen do Číny, kterou autor zná jako své boty. To vypadalo opravdu slibně. Naplnila ale kniha moje očekávání?


Burák po dvou dekádách utíká z pracovního tábora. Když se vrátí do Pekingu, zjistí, že se svět za tu dobu velmi změnil. Co se ale nezměnilo je vládnoucí strana a politické poměry v Číně. Dříve pracoval pro britskou tajnou službu a teď s ní chce znovu navázat spolupráci, aby mu pomohla dostat se z Číny. Kontakt s ní naváže přes britského novináře Mangana, který však do této chvíle nemá s tajnou službou nic společného. To se ale s příchodem Buráka do jeho života změní. Oba se zapletou do problémů, které se v Číně navíc řeší trochu jinak než na západě...

Tuesday, 22 August 2017

Švédské vzpomínky s fotoknihou od Saal Digital

Už je to víc jak rok, co jsem se vrátila ze Švédska. Strávila jsem tam úžasný semestr, na který budu do konce života vzpomínat. S úsměvem a se slzami v očích. Dlouho jsem přemýšlela, jak bych si tuhle svou část života nejlíp připomínala, až jsem narazila na fotoknihu od Saal Digital...



Dost možná jste na ni narazili taky, protože se firma Saal Digital rozhodla dát slevový kupon za recenzi fotografům a blogerům. Podobných masových akcí se většinou neúčastním, tahle se mi ale trefila do noty. Dlouho jsem po něčem podobném pokukovala, protože jsem si chtěla nějak hezky uchovat vzpomínky na Erasmus. A tak jsem neváhala a fotoknihu si vytvořila. 

Sunday, 20 August 2017

50 věcí, které mě napadly při čtení Krverůže

Zdroj

Na začátků září vychází u nakladatelství CooBoo kniha Anity Grace Howardové s názvem Krverůž. Pokud vám je tohle jméno povědomé, zřejmě jste o autorce minimálně slyšeli ve spojitosti se sérií Šepotání. Proč ještě by vás mělo tohle jméno zajímat? No především proto, že se s A. G. Howardovou budete moct 7. října potkat na Humbooku (festival YA literatury)! Jestli se bojíte, že do října nestihnete přečíst celou sérii, sáhnout můžete raději po Krverůži. 

Fantasy, romantika, napětí a fantom Opery. Tak by se dala jednoduše shrnout celá kniha. Hlavní hrdinka Rune má obrovské pěvecké nadání, to ji ale velmi vysiluje a ničí. Matka ji tedy pošle do francouzské internátní konzervatoře, kde mají její talent zkrotit a usměrnit. Škola je opředena tajemstvími a temnotou a proslýchá se, že je také spojena s fantomem Opery. Od samotného příjezdu, kdy Rune v zahradě spatří neznámého podivného mladíka, tomu začíná věřit. To ještě netuší, že brzy bude mít tu čest ho potkat znovu a jejich životy se pořádně propletou.

Tohle se může zdát jako typický úvod mých recenzí. Tentokrát jsem si ale pro vás připravila trochu netradičně zpracovanou recenzi. Místo dlouhého okecávání se do toho radši pustímě, protože vám představím 50 věcí, které mě napadly při čtení Krverůže.

1. Sakra, já Fantoma Opery nečetla ani neviděla.
2. Znám jen pár samostatnejch árií, to asi stačit nebude...
3. Ale operu mám ráda, takže Krverůž má hned pár plusových bodů.

Friday, 18 August 2017

Krkonoše aneb jak jsem se znovu zamilovala

Určitě to znáte. S rodičema někam často jezdíte a i když víte, že je to tam krásný, už se vám tam moc nechce. Je to nuda. Radši byste jeli někam jinam, nejlíp do ciziny. Chcete objevit něco novýho, chlubit se fotkama z exotickejch destinací. A tak na to známý místo přestanete jezdit, co tam. Jenže se po pár letech náhodou vrátíte a zjistíte, že jste se do toho místa znovu zamilovali! 

Špindlerův Mlýn

Jojo, píšu o sobě. Na chalupu do Krkonoš jsme jezdili několikrát ročně a mě to nějak přestalo bavit. Letos jsem se tam ale zase párkrát podívala a nejradši bych tam zůstala, v létě i v zimě. Zpětně si nadávám, jaká jsem byla blbá, ale k tomuhle asi musí člověk dospět sám, časem. Mně se to naštěstí povedlo, takže teď už zase achám a ochám nad nádhernou našich hor (nebo spíš kopečků, ale hezkejch!). 

Když jsme se tedy domlouvali na byť jen jednodenním výletu, hned jsem nadšeně přikyvovala a těšila se, že na výhled z chaloupky, kafe ze starých hrnečků a čerstvý horský vzduch. 

Monday, 14 August 2017

Kdo je vlastně dobrá duše? Irena Obermannová nám ukáže, že to nelze tak snadno určit

Kdo je vlastně dobrá duše? A opravdu můžeme lidi rozdělit na dobré a zlé, stejně jako je šachovnice rozdělena na černá a bílá políčka? 



Alice Šíma, izraelská šachistka, přijede do Vlčí Úpice, aby si zahrála šachy s členy místního šachistického kroužku. Hned při ranním běhu ale zakopne o mrtvolu místní starostky a šachová partie jde stranou. Alice je možná geniální, ale zároveň je taky trochu divná, a tak jí vůbec nevadí, že nemá s vyšetřováním vražd žádné zkušenosti, a rozjíždí své vlastní pátrání. Nevěří totiž oficiálnímu závěru vyšetřování, tedy že starostka spáchala sebevraždu.

Irena Obermannová je úspěšná česká autorka především ženských románů, tentokrát se ale rozhodla ponořit do vod, které nečeří jen mezilidské vztahy a city, ale i detektivní zápletky. Povedlo se jí to?

Friday, 11 August 2017

Český Krumlov pohledem foťáku

Krumlov mám ráda a hlavně se do něj ráda vracím. Nemám potřebu tam ale zůstávat nějak dlouho, stačí mi pár hodin na procházku městem. Užiju si svoje oblíbený nádherný výhledy a můžu zase pokračovat někam dál...



I proto se dneska nebudu moc rozepisovat. Nechám vás, abyste si Krumlov vychutnali spolu se mnou :)

Monday, 7 August 2017

Funkční tričko Scutumwear aneb jak jsem objevila kouzlo funkčního oblečení

Myslela jsem si, že recenzi funkčního trička Scutumwear nějak hezky zakomponuju do jiného článku, v průběhu jeho testování mi ale došlo, že si tohle tričko zaslouží vlastní článek. 


Když mi přišel e-mail, jestli bych nechtěla na testování funkční tričko, málem jsem upustila mobil, na kterém jsem tu zprávu četla. Já? Copak já můžu zkoušet sportovní oblečení? Milé slečně (jak se později ukázalo :)) jsem tedy obratem napsala, že moc děkuju za nabídku, ale asi si dostatečně neprohlédla můj blog. Nejsem žádná fitnesska, takže ne, já bych nedělala dobrou reklamu.

Samozřejmě jsem si ale ze zvědavosti otevřela stránky značky Scutumwear (které se mi vážně líbí svou jednoduchostí, přehledností a výstižností) a pomalu začínala litovat, že nemám o dvacet kilo míň.

Tuesday, 1 August 2017

Kreativní odpoledne s Irenou Obermannovou + křest knihy Dobré duše

Irena dočetla, sundala si brýle, zaklapla knihu a s přátelským úsměvem se na nás obrátila: ,,Tak. Kolem tohoto úryvku vystavějte vlastní příběh." 


Ve středu 26. července jsem se spolu s dalšími literárními nadšenci usadila v salónku kavárny SmetanaQ (kterou jsem objevila celkem nedávno a od té doby ji navštěvuju pravidelně) a trochu nervózně jsem čekala, co se bude dít. Nikdy jsem se podobné akce nezúčastnila. Vlastně mě ani kurzy psaní nelákaly. Zvědavost mě ale tentokrát přemohla a já si řekla, že zkusit se má všechno. 

Tuesday, 25 July 2017

2/2: (dalších) 5 českých fitness instagramů, které mě motivují + 1 slovenský

Jsem závislá na instagramu. A klidně to přiznám. Ale ta závislost a samotnej instagram jsou přece jen k něčemu dobrý. Našla jsem tam hned několik lidí, kteří mě určitým způsobem inspirují a motivují. Dneska vám představím ty, kteří se věnují převážně zdravému životnímu stylu.

V minulém článku jsem vám přiblížila prvních 5 profilů, které mě motivují. Jenže ono jich je víc, a tak přicházím s druhou pořádnou dávkou motivace.


Aki by asi málokdo při prvním pohledu na její profil označil za fitnessku. A to je přesně to, co mě na jejím instagramu baví. Aki neřeší jenom jídlo (a když už, tak si ho umí pořádně užít!) nebo cvičení (pro cvičení platí stejná závorka, jako pro jídlo). Ráda cestuje a fotí (tahle kombinace je vražedná, jen se na ty fotky podívejte - momentálně kvůli nim chci jet do Portugalska), užívá si života a dobrou náladu přenáší i na svoje sledující. Tohle všechno dělá i prostřednictvím svého BLOGU.

Ale zpět k tomu, proč je Aki mou fitness inspirací. Jen se mrkněte na ten hashtag, kterej jí svítí na profilu - #SpartanAki . Jojo, tahle krásná blondýnka se nebojí umazat v bahně nebo zrudnout při běhu. Má skvělou postavu a výbornou fyzičku. Zároveň si ale ráda dá bez výčitek zmrzlinu, protože život si má člověk užít :) Nikoho vás tedy nepřekvapí, že podporuje můj oblíbený projekt #zanormalniholky . Jen tak mimochodem, zrovna příští Spartan Race v Litovli poběží Aki spolu s autorkou tohohle projektu, @hellochristie, a přizvaly si k sobě do týmu jednu z fanynek. Tenhle zážitek vyhrála moje kamarádka @veronika_books_and_wonders, která to určitě zvládne levou zadní :)

Aki je pro mě obrovskou inspirací. Dokáže žít zajímavej a nabitej život, ale stíhá se v něm starat i o svoje zdraví :)

Friday, 21 July 2017

1/2: 5 českých fitness instagramů, které mě motivují

Jsem závislá na instagramu. A klidně to přiznám. Ale ta závislost a samotnej instagram jsou přece jen k něčemu dobrý. Našla jsem tam hned několik lidí, kteří mě určitým způsobem inspirují a motivují. Dneska vám představím ty, kteří se věnují převážně zdravému životnímu stylu.

Asi rovnou hned na začátku uvedu na pravou míru, že profily, které vám dneska představím, nejsou čistě o fitness nebo zdravém životním stylu. Inspirují mě lidé, kteří mají víc zájmů a zaměření, což možná bude dáno i tím, že za součást zdravého životního stylu považuju i fakt, že člověk neřeší celé dny jen jídlo a cvičení. 

1. @jmenujisepeta 

Tenhle seznam určitě nebude řazenej podle oblíbenosti, ale Péťa je prostě jednička - sleduju ji zdaleka nejdýl!

Teď si možná říkáte: ,,Nojo, vždyť ji jsi nemohla vynechat, když od ní máš jídelníček!" Ale věřte, že Péťa je tu především proto, jaká je. Pozitivní a usměvavá, upřímná a otevřená. Prošla si poruchami příjmu potravy a dostala se z toho. O to větší inspirací pro mě je. Když to dokázala ona, zvládnu to (snad) taky!

U Péti ale nemusíte hledat jen psychickou podporu. Tahle holka má taky nádhernou postavu, kterou nepotřebuje retušovat ani dlouho nakrucovat. To je pořádná motivace. Zároveň výborně vaří a peče, takže svým sledujícím pravidelně servíruje zdravé recepty. V neposlední řadě je taky trenérkou. Můžete na jejím profilu tedy najít i tipy a rady s tréninky a cvičením.

PS: Péťa rozjela hashtag #bojzanovytelo , kde najdete tisíce fotek související se zdravým životním stylem!

Wednesday, 19 July 2017

Potřebuju vědět, kdo je Elena Ferrante?

Obracím stránky, jednu za druhou, a po zádech mi přebíhá mráz. Jak je možný, že ta ženská dokáže do knihy napsat to, na co se já bojím třeba i jen pomyslet...



Elena Ferrante. Italka, která pobláznila svět. I mě.

Jenže mě nikdy autoři nezajímali. To jméno na obálce pro mě bylo prostě jen jméno. Maximálně pro mě mohlo znamenat určitou známku kvality. Když se mi od ,,onoho jména" už nějaká kniha líbila, ráda jsem sáhla i po další, na jejíž obálce bylo tohle jméno natištěno. Tím to pro mě končilo.

Proč autor tuhle knihu napsal? Jak ji psal? Jsou v ní nějaké autobiografické prvky? Jak přišel na tuhle nebo tamtu postavu? Tak tyhle otázky se mi hlavou nikdy nehonily. A už vůbec mě nikdy nenapadlo se ptát: Kolik je autorovi? Má rodinu? Co asi tak prožil? Proč by mě tohle mělo zajímat? Knížka je svazek stránek, na kterých je nějakej příběh (budu mluvit jen o beletrii). Jednoduchá definice. Dobrá knížka už pak nic jinýho nepotřebuje. Ten příběh by měl žít vlastním životem, ať už ho napsal kdokoli. Proto jsem sekce o autorovi vždycky přeskakovala. Až do chvíle, kdy se mi do ruky dostala Geniální přítelkyně.

Tuhle knihu jsem si koupila, protože ji četla spousta knižních blogerek, na jejichž vkus a názor já dám. Už když jsem si šla pro Geniální přítelkyni do knihkupectví jsem věděla, že jméno Elena Ferrante je pseudonym, protože to hodně lidí ve svých příspěvcích zmiňovalo. Já to brala jako prostý fakt a víc jsem se nad tím nehodlala pozastavovat. Jenže pak jsem si přečetla první díl a já najednou potřebovala vědět víc!

Nikdy dřív se mi to nestalo! Jenže je taky potřeba zmínit, že jsem nikdy dřív nečetla knížku, jako je tahle (snad jen některé dobré autobiografie by se jí mohly rovnat, ale v těch jde primárně o autora, to je trošku jiný případ). Nikdy jsem nečetla knihu, která by přesně dokázala vystihnout myšlenkové pochody a především pocity jednotlivých postav. A ty pocity jsou tak reálný! Především v hlavní postavě, Eleně, jsem se našla. Jak je možný, že autorka dokáže popsat pocity, který si já sama ani neumím přiznat? 

Tohle obdivování si ale nechám spíš do recenze. Tady bych se ráda vrátila ke svojí úvaze, jestli potřebuju vědět, kdo je Elena Ferrante. Po přečtení Geniální přítelkyně jsem poprvé otevřela stránku pojednávající o autorce. Najednou mě zajímalo, kdo stojí za touhle upřímnou a uvěřitelnou zpovědí. A tenhle můj zájem se zvětšuje s každou další přečtenou stránkou druhého dílu (Příběh nového jména). 

Jenže já narozdíl od těch detektivů, kteří se snažili zjistit Eleninu totižnost, nechci znát jméno. Nezajímá mě ani, jak vypadá nebo jestli jde vůbec o ženu. Měla bych jen pár otázek, které mi vyvstanou na mysli ve chvílích, kdy mi při čtení naskočí husí kůže:

Píšete o pocitech, které jste sama zažila? 

Jak těžký bylo si tyhle pocity přiznat a pak je přenést na papír?

Sama si totiž představuju, že by ty knihy nikdy nemohly být takhle věrohodné, kdyby autorka (autor) sama něco podobného neprožila. Zároveň si ale neumím představit, jak se dá takhle otevřeně psát o vztazích. Co jsem tak pochytila z reakcí ostatních čtenářů, i oni se často pozastavovali nad tím, jak si Elena nebere servítky. (Spoiler: vždyť Elena přiznala, že své nejlepší kamarádce přeje, aby se jí nepovedl porod!) Přestože jsem se do postavy Eleny zamilovala (možná proto, že se v ní vidím), vidím všechny její chyby. Ty, které jí dala autorka. Znám (a stejně tak ostatní čtenáři) nejtemnější kouty její osobnosti. 

Jenže příběh je psán v ich formě a je tak uvěřitelný, že si dovedu představit, jak si postavu Eleny lidé okamžitě otisknou do autorky Eleny Ferrante. A to by samozřejmě dělali i ve chvíli, kdy by autorka propojení mezi ní a knížní postavou popřela. Lidé by věřili, že Elena a Elena (možná nám tohle má něco naznačit?) jsou jedna a tatáž osoba. A možná to tak opravdu je. Jenže pak chápu, že Elena Ferrante nechce, aby si ji doslova celý svět s tímto dílem spojoval. Vždyť knihy ze série Geniální přítelkyně jsou jednou velkou a až neuvěřitelně otevřenou zpovědí... 

Jak to s autory máte vy? Zajímáte se o ně? Na co byste se případně některého autora zeptali? 
Napište mi o tom do komentářů, ráda se na to podívám zase z jiného úhlu pohledu :) 

Wednesday, 12 July 2017

Perfekcionismus aneb zdravá výživa cestou k mentální ortorexii?

Kolik článků bylo napsáno o anorexii a dalších poruchách příjmu potravy? Miliony! Vsadím se, že většina z vás ale neslyšela o ortorexii. Nebo se pletu?




Spíš ne. Něco mi ale říká, že až vám řeknu, co to ortorexie vlastně je, zjistíte, že znáte někoho, kdo touhle nemocí trpí. Možná je to někdo ve vašem okolí, snad ještě pravděpodobnější ale je, že na takového člověka narazíte na sociálních sítích. Vždyť kdo z nás v dnešní době nesleduje nějakou dokonalou fitnessku (nebo fitnessáka), která nedělá nic jiného, než řeší, co jí? 

Není nic špatnýho na tom, že se zajímáme o to, co jíme. Někteří z nás chtějí být zdravější, jiní chtějí zhubnout, další si správnou stravou vytvořit základ k nabírání svalů. Jenže všechno má své meze. I to, co zpočátku děláme jen s dobrými úmysly, se může zvrtnout. Problém je ale právě v tom, že lidi, kteří trpí ortorexií, si to právě kvůli té nálepce "zdravé" nechtějí přiznat. Vždyť jen jedí zdravě! Vždyť se jen starají o své tělo a my bychom to měli dělat taky! Jenom závidíme, že nemáme tak silnou vůli jako oni! 

Jenže ono to není zas tak zdravé, když už nemyslíte na nic jiného než na jídlo. Máte přesně vypočítaný příjem, poměr makroživin, dopředu vymyšlený jídelníček a nedovolíte si žádné vybočení. Jasně, zase si asi myslíte, že takovým lidem závidím a možná i trochu jo. Ale problém není v tom, že někdo dodržuje určitý režim. Problém je, když se ten někdo začne bát nezdravého jídla, začne si vyčítat sebemenší přešlap, navýšení příjmu, nebo se za tahle vybočení přímo trestá. V tu chvíli je člověk zajatcem vlastní mysli, otrokem zdravé stravy. Posedlost zdravou stravou vyjadřuje naprosto přesně a bez obalu, co je na téhle nemoci špatně.

Schválně se podívejte SEM na stránku vimcojim.cz, kde najdete nejen podrobnější informace o ortorexii samotné, ale také tzv. Bratmanův test, který vám pomůže zjistit, jestli sami touto poruchou netrpíte. 

Zdravý životní styl vás má bavit. Máte ho následovat proto, že pro sebe chcete udělat něco dobrýho. Není nic špatného na tom, že budete jíst celý život zdravě a mít silnou vůli, pokud ale to všechno děláte z donucení nebo strachu, to je jiná. Pak byste se opravdu měli zamyslet nad tím, jestli to je ještě pořád zdravé. Ono totiž zdravé pro tělo nemusí nutně znamenat zdravé pro duši. Psychika je taky důležitá, na to nezapomínejte! 

Saturday, 24 June 2017

INSTA RECEPT: Zdravé banánovo-čokoládovo-oříškové muffiny

Jsem tu opět s oblíbeným typem receptů - insta receptem. Na mém instagramu je najdete ve stories, ty ale po 24 hodinách zmizí, takže si je pro vás ukládám a recept radši dávám i na blog, kde na něj můžete koukat, jak dlouho chcete :)



Tentokrát jsem měla chuť na něco čokoládového a chtěla jsem využít i svoje nové formičky na muffiny. Nakonec se všechno povedlo a já z trouby vytáhla výbornej a zdravej dezert/snídani. Jen zas tak úžasně nevypadaj. Je to proto, že jsem do těsta dala málo mouky. Mně totiž víc chutnaj ty vláčné, až skoro mokré muffiny. Pokud je ale chcete takové klasičtější nadýchanější (a i líp vypadající), přidejte víc mouky :)

Tak jdeme na to? Slibuju, že to je jednoduchý a dobrý :)

Thursday, 22 June 2017

Jak jsem konečně skočila aneb natočila jsem první video

Říká se, že když máme z něčeho strach, máme do toho skočit po hlavě - asi abychom neměli moc času na rozmýšlení. No, já se rozmejšlela docela dlouho...




Jenže jak jsem se tak rozmejšlela, čím dál tím víc to ve mně hlodalo. Chtěla jsem to zkusit! Chtěla jsem zkusit natočit video a zveřejnit ho (pro někoho něco tak normálního) Něco mi říkalo, že by mě to mohlo bavit. Jenže do toho se mi hlavou honilo: Nejseš na to dost hezká. Jsi moc stydlivá. O čem bys vlastně natáčela? Ve škole ti vždycky říkali, že máš nudnej projev. A tak dále.

Monday, 19 June 2017

Knižní koutek: Doppler byl dobrej? To jste ještě nečetli tohle...

Znáte ten pocit, když je něco tak dobrý, že nechcete, aby to skončilo? Takhle jsem se cejtila při čtení knížky Náklaďáky Volvo.  


Není to tak dávno, co jsem se tu v takové nekonvenční recenzi rozplývala nad knížkou Doppler od autora jménem Erland Loe. Všechno, co jsem do článku napsala, je pravda. Tak a teď to hezky všechno vezměte a vynásobte dvěma. Nebo rovnou deseti. A přesně taková je knížka Náklaďáky Volvo

To jsem tu recenzi vzala docela hopem, co? To bude tím, že se nechci opakovat. A hlavně, proč bych měla dlouze okecávat, že jsem z tý knihy prostě nadšená? 

Saturday, 17 June 2017

#zanormalniholky: Jaká vlastně jsem?

Prostě se měj ráda. 



No jo, ale jak se to dělá? Pro někoho je to samozřejmost, ale pro holku, co se roky nenáviděla (můj příběh o sebenenávisti a poruchách příjmu potravy najdete TADY a TADY), to není úplně jednoduchý. Ale jde to! O tom ale tenhle článek nebude, protože jak se mi povedlo mít se víc ráda, jsem už tak trochu nastínila právě v těch dvou výše zmíněnejch článcích. 

K tomuhle článku mě inspiroval projekt #zanormalniholky (mrkněte na jeho stránky nebo instagram), kterej se zabejvá snad vším, co holky trápí (především bojuje proti mediální šikaně a snaze společnosti určovat, jaký my holky vlastně máme bejt). 

Musím uznat, že když se má člověk rád, je to neskutečně osvobozující pocit. Mít se rád pro mě taky znamená, že mi na mně samotný záleží. Záleží mi na tom, jak se cítím, jestli jsem zdravá, co dělám nebo co chci dělat. A to platí i pro moje tělo. Svoje tělo mám konečně po těch letech ráda. Je totiž moje a už 22 let mi dobře slouží. Zažilo si se mnou docela těžký nemoci, který ale vždycky zvládlo, navíc jsem ho jako malá ničila s kamarádama při prohánění se na kole (těch odřenin, naraženin nebo i zlomenin!), nebo o něco později ježděním (respektive padáním!) na koni. Taky jsem ho dlouho mučila hladověním nebo naopak záchvatovým přejídáním. Přes to všechno tu ještě jsem, Žiju. Dýchám. Usmívám se. Chodím. Co víc si můžu přát?

A protože sebe a svoje tělo mám ráda, chci se k němu chovat hezky. Pro mě to neznamená chodit na manikůru a mazat se olejíčkama (nic proti :)). Podle mě se o svý tělo starám dobře, pokud mu dávám vyváženou stravu a hejbu se (přesně to jsem dřív nedělala). A s tím jde ruku v ruce i hubnutí. To tělo prostě bude na správný zacházení reagovat, hubnout, tvarovat se, nějak přirozeně se měnit. Mohla bych v touze po dokonalým těle hladovět nebo jíst jen chemický nízkokalorický věci (tak jako jsem to dělala dřív), místo toho si ale radši večer upeču výbornou, zdravou a prostě úžasnou špaldovou pizzu, protože z tý bude profitovat jak moje tělo, tak moje psychika. O tom ale zase jindy... 

Občas to ale mívá háček. To se totiž někdo ohradí, že když chci - i když přirozenou cestou - zhubnout, nemám se ráda taková, jaká jsem. 

Jenže jaká vlastně jsem? Vždyť jsem každej den jiná. Před rokem jsem byla stydlivější, před pár měsíci jsem měla o 14 kilo víc, včera jsem byla jízlivá, dneska se optimisticky usmívám na dešťový mraky, co se venku honěj za oknem. Znamená to snad, že jsem to někdy nebyla já?

 A jaká teda budu zejtra? No přece taková, jaká budu chtít! To, jaký jsme, si nejčastějc namlouváme my sami. Často do toho taky necháme kecat okolí. Vážně jste ale tak stydliví, jak si o sobě dlouho myslíte, nebo jste si to do hlavy dostali sami? A vážně si myslíte, že máte velkej zadek, nebo jste na něj začali nadávat až když vám to řekl někdo blízkej? 

Schválně se teď zastavte a zeptejte se sami sebe, jací chcete být zítra? Neptám se KÝM chcete být, protože to budete pořád vy. Máte ale nepřeberný množství možností!

Pokud tedy na sobě něco chcete změnit, směle do toho! Vůbec to nemusí být proto, že se nemáte dostatečně rádi. Znamená to, že vám na vás samotnejch záleží a nejste líný sami pro sebe (sami se sebou) něco udělat! 

Wednesday, 14 June 2017

Už je to rok aneb vzpomínám na Erasmus

Sedím doma u počítače. V Čechách. Pročítám si rok starý články, který jsou plný stylistickejch chyb, hlavně jsou ale plný vzpomínek. Krásnejch a nezapomenutelnejch.


Je to přibližně rok, co jsem se vrátila ze semestru ve Švédsku. Z úžasnýho semestru. Z krásnýho půl roku, kterej mi nezkazilo snad nic. Zpětně si uvědomuju, jak sluníčkově jsem musela ve svejch článcích nebo třeba zprávách kamarádům působit, ale ono to byla všechno pravda. A přestože se snažím bejt optimista, trochu se bojím, že tohle jen tak něco netrumfne...

Wednesday, 7 June 2017

Hubnutí s Péťou: 4. týden

Tak už je to měsíc, co hubnu pod vedením Péti z blogu blogbyp.cz . Spoustu z vás zajímalo, jestli už pozoruju nějaký pokroky. Měsíc je celkem krátká doba, na druhou stranu je dost dlouhá na to, abych nějakou alespoň malou změnu zpozorovala. A povedlo se!


Jak vlastně můj první měsíc vypadal, jste se dočetli už v prvních třech reportech (TADYTADY a TADY). Jenže to není všechno. Někteří z vás možná neví, že jsem se do hubnutí pustila už na začátku roku a za první tři měsíce jsem zhubla 12 kg (fotky a míry před a po najdete ZDE). V dubnu se mi ale váha zastavila a já začala ztrácet motivaci. A tak mi nabídnutá pomoc od Péti přišla vyloženě vhod.

I s novým jídelníčkem a tréninkovým plánem jsem se ale bála, že se nic moc měnit nebude. Někomu na začátku hubnutí kila mizí, u někoho to naopak trvá (hlavně pokud člověk předtím jedl málo a hodně špatně). U mě to navíc nebyl úplný začátek. Ale konec už s alibismem! Na novej režim si tělo očividně zvyklo a docela hezky na něj i zareagovalo...

Pocitové změny: chutě už mě nepřepadávají tak často / nejsem nafouknutá / nebolí mě hlava / nebývám už unavená / je mi volnější oblečení :) / pomalu se mi zvedá kondička

A co na to čísla?
Váha: - 2,5 kg
Pas: - 3 cm
Boky: - 3 cm
Zadek: - 2 cm
Stehno: - 1 cm

Pro někoho z vás to není žádná změna, ale já mám ze všech úbytků radost. Konečně se to zase pohlo tím správným směrem :) Zadek, moje nejproblémovější partie, jde vždycky až poslední, takže tam jsou ty centimetry vyloženě vymodelný! 

Asi by vás zajímaly i srovnávací fotky, ale ty zase dodám až po třech měsících, ať je ta změna pořádně vidět! Některý věci ale dávám na svůj instagram, tak pokud vás ta moje cesta zajímá trošku víc, mrkněte tam :)

Sunday, 4 June 2017

RECEPT: Zdravý a jednoduchý cheesecake

Jak už jsem zmiňovala v minulém článku, Péťa mi dala volnou ruku v pečení a já už měla dlouho chuť na cheesecake. Rozhodla jsem se, že si nějakou zdravou verzi sama upeču, protože mi ale žádný recept z těch, co jsem našla, nevyhovoval, smíchala jsem asi tři a vytvořila si svůj vlastní...


Vždycky chci jednoduchý jídlo ze základních potravin. A to tenhle cheesecake splňuje. Navíc se určitě výborně hodí i do diety. Možná ale nebude vyhovovat těm, co se snaží co nejvíc omezit cukr. Ti mohou použít míň medu, nebo ho úplně nahradit nějakým jiným sladidlem (podle mého množství surovin vám ale vyjde docela dost porcí tohohle výbornýho dortíku, kterej určitě nesníte celej sami, takže bych se toho medu zas tolik nebála :)).

Thursday, 1 June 2017

Když se hrdinky s pomstou nepářou

Určitě už všichni víte, že spisovatelka Jenny Han dorazí 7. října do Prahy na festival Humbook. A já se rozhodla být poctivým ambasadorem a dala jsem si za úkol všechny knížky autorů, kteří na festival dorazí, přečíst. Začala jsem tedy poslední knížkou Oko za oko, která autorce u nás vyšla a to jsem neměla dělat... Ona má totiž ta knížka pokračování, který ale nakladatelství CooBoo chystá až na druhou polovinu tohoto roku... 


Asi vám došlo, že když už se teď nemůžu dočkat dalšího dílu, kniha se mi líbila. Trochu netradičně tak hlavní sdělení všech recenzí odhaluju už na začátku, ale to snad nevadí. Vlastně tím ulehčuju práci všem těm, kteří recenzi otevřou jen aby sjeli na její konec a přečetli si hodnocení. 

A když už jsem s tím ulehčováním začala, zkusím v tom i pokračovat. Rozhodla jsem se tuhle recenzi pojmout jednoduše a výstižně - v bodech. Tak jdeme na to! :)

Pár negativních poznámek:
  • Rozjezd příběhu byl trochu pomalejší, možná to ale bylo potřeba, přece jen jde o tři samostatné (i když propletené) příběhy

Sunday, 28 May 2017

Hubnutí s Péťou: 3. týden

Už to jsou tři týdny, co hubnu podle Péti a světe div se, mě to pořád baví :)


Péťa mi minulej víkend vytvořila další verze jídelníčků, takže jsem se těšila, že zkusím nová jídla. Po prvních 14 dnech jsem věděla, co mi třeba v jídelníčku chybí, na co mám chuť a tak dál, takže tomu Péťa nový jídelníčky přizpůsobila. Nadiktovala jsem si sladký snídaně nebo třeba pizzu a to všechno jsem v novejch jídelníčkách našla. O takovým komfortu se mi ani nesnilo a nikdo jinej by se se mnou určitě takhle nemazal. Za to chci Pétě ještě jednou touhle formou poděkovat! 

Friday, 26 May 2017

INSTA RECIPE: Zdravá bublanina

V posledním článku o hubnutí s Péťou jsem psala jen o cvičení. Péťa mi ale o víkendu poslala další verze jídelníčků (o takovým komfortu se mi ani nesnilo) a v nich mám docela volnou ruku v pečení. Hned jsem tedy vymejšlela, co dobrýho si ukuchtim, až jsem narazila na tenhle recept na varecha.pravda.sk a bylo mi jasný, že tohle bude určitě trefa do černýho (dobrýho, sladkýho a zdravýho :)). A byla!


Recept jsem si poupravila k obrazu svému a celou přípravu jsem nadšeně fotodokumentovala, protože jsem doufala, že se výsledek povede a já se o tuhle dobrotu budu moct podělit s váma. A protože čtete tenhle článek, je vám jasný, že tahle zdravá bublanina byla fakt dobrá :)

Monday, 22 May 2017

Hubnutí s Péťou: 2. týden

V článku o 1. týdnu hubnutí s Péťou jsem mluvila hlavně o jídle. To se od té doby moc nezměnilo (nebyl moc čas vymýšlet nové kombinace, takže jsem se držela těch starých dobrých, který mi pořád chutnaj:)), takže se teď zaměřím víc na cvičení.



Péťa mi sestavila i tréninkový plán. Neměla moc manévrovacího prostoru, protože jsem ji poprosila, aby zatím sestavila tréninky jen na doma. V emailu mi tak přistál plán, který se skládá ze 4 tréninků týdně (+ nějaké lehké kardio s ohledem na moje protestující kolena :)), z toho 3 tréninky jsou rozdělené na partie a jeden je na celé tělo. V poslední době jsem cvičení dost flákala, takže jsem se na tréninkový plán vážně těšila, protože jsem věděla, že zrovna ten mě už konečně donutí zvednout zadek a něco dělat. Dřív jsem cvičila docela dost (jak ve fitku, tak doma podle Jillian nebo NTC), ale po pauze mi bylo jasný, že mi dá zabrat jakýkoli cvičení.

Saturday, 20 May 2017

7. října to bude pořádnej Humbook

Už mi není náct, ale přitom pořád (celkem hrdě :)) ujíždím na knížkách, který jsou primárně určený právě tý mladší kategorii čtenářů... Copak je něco špatnýho na tom, že se ráda aspoň s knížkou vrátim na střední a poprvý se zamiluju nebo uteču z domova, protože mě rodiče hrozně štvou?



Nic! Nic špatnýho na tom neni :) A jestli to máte stejně, zvu vás 7. října do MeetFactory v Praze, kde se uskuteční druhý ročník knížního festivalu Humbook. Pokud se bojíte, že na tuhle akci zapomenete, radši rovnou v události na fejsbůku zaškrtněte, že se zúčastníte. Díky tomu se navíc budete dozvídat horký novinky z humbookovýho světa :)

A proč vás tam zvu zrovna já? Protože jsem se stala ambasadorkou tohohle knižního a knihomolskýho svátku. To znamená, že se budu moct zapojit do dění kolem Humbooku, ale hlavně vás budu o všem informovat a snažit se vás na tuhle akci nalákat.

Monday, 15 May 2017

Hubnutí s Péťou: 1. týden

Před týdnem jsem nadšeně psala o tom, jak začínám hubnout s Péťou Elblovou. Týden uplynul jako voda a já jsem tady s prvním reportem. Ještě pořád jsem nadšená?


Jsem! Na nový jídelníček jsem se těšila, protože pro mě měl představovat odrazový můstek k další fázi hubnutí. Těšila jsem se na to, že budu mít nějaký pevně daný režim a budu si muset jídlo hlídat. Většině lidí tohle vadí a já na to taky nebyla zvyklá, ale ono je to na druhou stranu taky dost osvobozující - najednou jsem nemusela přemýšlet, co si dám k dalšímu jídlu, protože jsem to prostě měla dané. 

Thursday, 11 May 2017

Dva propletený životy a jedna ideologie

Riikka Pelo je právě v těchto dnech v Praze. Já ji bohužel nestihnu, ale po přečtení její knihy Náš všední život mě to docela mrzí. 

Zdroj
V poslední době se řadím k hodně pomalejm čtenářům a už si ani nepamatuju kdy naposledy jsem se do knížky ponořila tak, že bych se od ní nemohla několik hodin odtrhnout. Jak jsem si po pár prvních stránkách, který mě zrovna nenadchly, nadávala, že jsem si na recenzi vzala knihu, které má víc než 450 stran. 

Protože přeskakuju úvodní stránky knih a vrhám se rovnou na tu první, kde najdu samotnej text, nepřečetla jsem si krátkou ale důležitou zprávu. Kniha zachovává původní autorskou interpunkci. A nejen tu. Já se tak prokousávala prvníma stránkama a nestačila se divit, jak mohl redaktor takovej text vůbec pustit k tisku. Když už to bylo neúnosný, začala jsem mít podezření, že jde o záměr. Tohle by Kniha ZLIN do oběhu určitě neposlala. A taky že ne. Ty občas divně navazující věty a trošku zpřeházený slova maj svůj význam a já si na ně po tomto zjištění velmi rychle zvykla a časem si je i oblíbila. Nespisovný knihy známe všichni, ale tahle jde ještě o kus dál. 

Sunday, 7 May 2017

Začínám hubnout s @jmenujisepeta

V posledním článku jsem vám ukázala, jak vypadal můj jídelníček v posledních 4 měsících, tedy v době, kdy jsem zhubla 12 kilo. Jenže teď mi začíná úplně nový režím! 

První nákup :)

Předpokládám, že všichni už dávno znáte Péťu Elblovou z Blog by P. Já ji sleduju už dlouho. Ta holka mi je motivací, protože nejen vypadá úžasně, ale taky otevřeně mluví o svojí minulosti s poruchami příjmu potravy (ve zkratce se o její cestě dozvíte třeba z tohohle videa). I díky ní jsem se i já o svých problémech s jídlem odhodlala veřejně mluvit (TADY a TADY). To, že na sobě od začátku roku makám, už taky víte. Jenže jsem se nepochlubila, že po skvělých prvních třech měsících přišla menší krize. Za poslední měsíc jsem se neposunula nikam. Žádné přejídání neproběhlo, pořád jsem jedla v rámci možností zdravě, ale trošku povolila vůle a můj jídelníček s ní. Váha tedy stála a já věděla, že musím trochu zabrat, aby se dal celý proces zase do pohybu.

Thursday, 4 May 2017

Hubnoucí režim - jak vypadá můj jídelníček?

Po zveřejnění článku, kde rekapituluju své hubnoucí úspěchy za poslední tři měsíce (článek i s fotkami proměny zde), mi přišlo hodně zpráv, že by vás zajímalo, jak jím. Všichni víme, že zveřejňovat jídelníček společně s gramážemi je úplně zbytečné, protože je hubnutí individuální a každé tělo potřebuje něco jiného. Rozhodla jsem se to tedy pojmout trošku volněji a především pomocí fotek vám ukážu, jak tak asi teď jím... 


Snažím se jíst zdravě, vařit ze základních surovin a hlavně chci, aby byla příprava jídla co nejrychlejší. Většinou si nic nevážím a ani úplně nehlídám poměr surovin, jím prostě na co mám chuť (v rámci mezí) a jestli mám jeden den víc sacharidů a druhý den víc bílkovin mě moc netankuje :) 
Jídla tedy berte hlavně jako inspiraci. U mnoha fotek je jasně vidět, z čeho se jídlo skládá, u jiných to zběžně napíšu a vy mi dejte prosím vědět, jestli byste chtěli na něco recept :)

Všechny tyhle fotky jste mohli vidět na mém INSTAGRAMU. Některé jsou stále na profilu, spousta z nich už ale zmizela v černé díře InstaStories. Fotky jídel tam přidávám docela často, takže se můžete nechat inspirovat i tam :)

SNÍDANĚ

Mugcake + řecký jogurt, oříšky a borůvky

Sunday, 30 April 2017

Problém zvaný body-shaming


Zrovna nedávno jsem narazila na články, kde se média pozastavují nad tím, jak se známé fitnessky vysmívají ,,obyčejným" lidem, které potkaly ve fitku. Schválně si je přečtěte třeba TADY nebo TADY. Fakt, že se kolem těchto kauz strhl povyk naštěstí naznačuje, že je ještě spousta slušných lidí, stejně se nad tím ale nejde nepozastavit...

Zdroj - dailymail.co.uk


S anglickým slovním spojením „body shaming“ se můžeme nejčastěji setkat u článků o celebritách, kde se řeší, jak vypadají. Většinou se jedná o kritiku jejich vzhledu, především pak těla. Jenže tzv. body-shaming se netýká jen celebrit, najdeme ho všude. Každý den můžeme vidět, jak je něčí vzhled hodnocen, kritizován, či dokonce zostuzován. A to se děje snad ještě častěji v prostorách, kde se lidé svým tělem zabývají. 

Ve fitness centru nebo třeba v diskusích na sociálních sítích se lidé zabývají tím, jak zdokonalit své tělo. Jenže často neřeší jen ta svá těla. Na facebooku můžete denně narazit na spoustu fotek, pod kterými lidé uráží něčí vzhled. Mnohdy o tom daný člověk nemá ani tušení, protože ho prostě někdo bez jeho vědomí vyfotí a pak se mu vysmívá. Stejně tak jste si už určitě v šatně vyslechli rozhovor, ve kterém jeho účastníci pomlouvali někoho, kdo z šatny zrovna odešel, nebo se právě trápí na páse. Možná si řeknete, že na tom není nic tak hrozného. Pomlouvání tu bylo vždycky a říct svůj názor snad můžeme také, nebo ne?

Samozřejmě, že můžeme. Ale musíme si uvědomit, že naše slova mohou ovlivnit myšlení mnoha lidí. V dnešní době vám každý klade na srdce, abyste si názorů ostatních nevšímali. To se však lehce řekne a hůř udělá. Když někdo, kdo si sám sebou není úplně jistý, čte to obrovské množství hanlivých poznámek směřujících na něčí postavu, logicky se bojí, co si asi lidé (nejen ve fitku) pomyslí o něm a o jeho těle. Narazíte tak na mnoho lidí, kteří vám řeknou, že se do posilovny bojí a stydí chodit, protože nemají určitou postavu. Nejsou ještě dost hubení a osvalení, nemaj ještě ty nejnovější fitness legíny a úplně nevědí, jak na kterém stroji cvičit. Najednou se z místa, kde by na svém cíli (lepším těle) měl pracovat každý, stává místo, kam mohou chodit jen lidé, kteří už „nějak“ vypadají.

Ale ani fakt, že máte pekáč buchet na břiše, ještě neznamená, že se vás body-shaming netýká. Jen se zamyslete, kolikrát jste četli nebylo slyšeli, že někdo vypadá jako „babochlap“ nebo „už je moc svalnatý“. A to už si říkáte: „Kdo vlastně rozhoduje o tom, jak má tělo vypadat?“ Správně si asi odpovídáte, že nikdo. Jenže internet a sociální sítě dávají každému možnost, aby se vyjádřil. A to i urážlivě. Dříve probíhalo toto „pomlouvání“ v malém okruhu lidí, dnes ale může narůst do velkých rozměrů. Ideál krásy dříve určovala především televize, v poslední době se ale mluví hlavně o instagramovém ideálu krásy. Body-shaming je s ním silně spojený, protože se do něj může zapojit takřka každý. Takovéto útoky pak nezasáhnou jen pomlouvaného, ale i mnoho dalších, kteří věc sledují jen z povzdálí. Zastaňte se tedy příště člověka, který je takto veřejně urážen. Pomůžete tím nejen jemu, ale i mnoho dalším, kteří se bojí, že by je mohlo potkat něco podobného. Každé tělo je jiné a každý člověk má také jiné cíle, podpořte ho tedy, aby jich dosáhnul. Nemusí se nám každý nutně líbit, ale proč bychom zrovna my měli hodnotit, jestli takhle někdo má nebo nemá vypadat...

Wednesday, 19 April 2017

Proč je pro hubnutí důležité posilovat (vysvětleno opravdu polopatě)

,,Jééé ty se snažíš hubnout? Tak to musíš dělat hodiny kardia, viď?"
,,No, ani ne, hele..." 



Kolikrát už jste už slyšeli, že abyste podpořili hubnutí, musíte cvičit hlavně kardio? O spojení kardia a hubnutí jsou napsány miliony článků. Ať už těch odborně vypadajících, nebo takových, jaký si tu na svým blogu píšu já. Naštěstí už jich je spousta i o tom, že je posilování pro hubnutí vážně důležitý. Některý jsou ale moc odborný. Ne každýho zajímá, jak fungujou jednotlivý hormony a buňky v našem těle, někoho prostě ty biologicko-chemický-až-fyzikální kecy prostě nezajímaj a já to chápu. Ono se to totiž dá celý shrnout do jednoho řádku, kterej snad ani netřeba vysbětlovat:

Posiluješ, máš víc svalů - čím víc máš svalů, tím rychlejc spaluješ - čím rychlejc spaluješ, tím víc můžeš jíst.

No není ten konec přímo pohádkovej? Čím víc máš svalů, tím víc můžeš jíst! To už za tu námahu při posilování stojí, no ne? :)

Ale dobře, pojďme si to ještě malinko rozebrat, ať v tom máte opravdu jasno. Posilováním nabíráte svalovou hmotu. Ta na svůj chod potřebuje víc energie, než tuk. To znamená, že když budete mít víc svalů, budete potřebovat víc energie, tedy budete spalovat víc kalorií. Osvalenější tělo bude v běžném životě spalovat víc, než to méně osvalené. Pokud chcete hubnout, rychlejší spalování je přesně to, co potřebujete. Ale i pokud chcete váhu jen udržovat, tak je rychlejší metabolismus určitě příjemnou pomůckou, vždyť kdo by nechtěl víc jíst a přitom nepřibrat. Svaly vám prostě a jednoduše umožní si na talíř naložit větší porci, protože vám je pak pomůžou rychlejc spálit :) A to samozřejmě nemluvím o tom, že se díky posilování vaše tělo tvaruje. Ti, co pravidelně posilují, si většinou nestěžují na to, že jim stojí váha. Ona třeba opravdu stojí, ale posilování vám zajistí, že ty změny místo na váze uvidíte především v zrcadle! 

Tohle není článek, kde bych chtěla porovnávat, co je lepší, jestli kardio nebo posilování. Nesnažím se vám tímhle článkem kardio zakazovat. Jen říkám, proč nezanevřít na posilování :) 

A pak vám někdo ještě řekne: ,,Hlavně žádný těžký váhy, jinak ti narostou svaly a budeš vypadat jak babochlap!" Ale o tom zase příště... 

Jak už víte z minulého článku, za první 3 měsíce hubnutí se mi povedlo shodit 11 kilo. A i když všichni dobře víme, že hubnutí je především o stravě, i na fotkách je vidět, že mi to posilování (hlavně s vlastní váhou těla) taky prospělo :) 

Saturday, 15 April 2017

Když je kolem vás hned dopoledne TOO MUCH BLOOD

Divadlo
Večer. Slušný oblečení. Pocit, že jsem součástí něčeho kulturně ,,na výši".

,,Dobrý večer, vaše lístky prosím."
,,Dobrý večer, tady... Ježiš pardon, vždyť ono je dopoledne"
,,Ajo, já na to taky pořád zapomínám!"

Takhle nějak vypadal můj rozhovor s uvaděčkou v Divadle Komedie. Obě jsme se našemu přeřeku zasmály. Bylo 11 dopoledne a očividně jsem nebyla jediná, kdo si návštěvu divadelního představení spojuje s pozdějším časem. A co teprv ten nezvyk, když jsem šla do divadla s batohem? Dobře, nebyl to žádnej křiklavej sportovní batoh a kromě něj jsem byla oblečená v rámci možností slušně (ale večerní róba to taky zrovna nebyla), stejně jsem si ale přišla trošku divně. A znovu jsem se svými pocity nebyla sama, s kamarádkou jsme se usmívaly, když jsme (neslušně) poslouchaly rozhovory z řad za námi, které se nápadně podobaly našemu přemýtání nad divností toho všeho. Předpokládám, že se takhle cejtí každej, kdo se rozhodne navštívit dopolední veřejnou generálku místo následné premiéry a dalších klasicky večerních představení... Tyhle divnopocity ale naštěstí vůbec neovlivnily moje pocity přímo z představení.

ZDROJ

Wednesday, 12 April 2017

INSTA RECIPE: Healthy Banana and Almond Butter Muffins

I found out that many of my Instagram followers loved my idea of "Insta Stories Recipes" @mishyvavrin. Insta Stories Recipes work quite easily, I simply take pictures or videos while cooking and then post them to my stories. And I understand quite well why my followers love it. It shows how normal people (I mean no chefs or fancy food bloggers) prepare their food... And since it went so well I decided to put this recipe into a post because as we all know Insta Stories only last 24 hours...

ČEŠTINA NÍŽE...


Saturday, 8 April 2017

Knižní koutek: S Dopplerem nad Oslem

Doppler, pilný Nor, se ze dne na den rozhodne, že bude žít v lese. Opustí práci, hezký dům i rodinu a usadí se ve stanu v lese nad Oslem. Brzo mu dojdou peníze i jídlo, a tak zabije losici. Jenže tím kromě masa získá i nového společníka, (její) losí mládě. A to je teprve začátek Dopplerova nonkonformního života...

Když sladíte knížku s obědem...

Skandinávie. Skandinávii miluju a každá kniha skandinávského autora nebo ve skandinávském prostředí má prostě hned takové to malé (větší) bezvýznamné (spíš docela významné) plus. Není to spravedlivý, ale takovej je život. Doppler ale tuhle výhodu vůbec nepotřeboval. Přitom je tady v té knížce ta Skandinávie fakt důležitá. Skandinávské země jsou známé svou vyspělostí, všechno tam klape, jak má, lidi jsou na sebe milí (za půl roku jsem tam nepotkala jedinou prodavačku, která by se na všechny neusmívala) a všichni jsou šťastní a spokojení. No a přesně tohle všechno přestalo Dopplera bavit. 

Protest. Doppler protestuje proti společnosti a všemu, co je pro ni dnes typické. To všechno bylo typické i pro něj, ale jemu se to najednou přestalo líbit. Už i v tom náhlém obratu vidím autorovu kritiku dnešních měnících se extrémních trendů (ty ještě pořád jíš lepek a všechny ty jedy co nejsou raw? a fakt si ani neuvažoval, že bys mohl bejt vegan?). Nepřehlídnutelný je třeba protest proti konzumu. Doppler se sice neobjede bez nízkotučnýho mlíka, peníze na to, aby si ho koupil, ale nemá, a tak se zaměstnancem supermarketu uzavře směnný obchod, kdy mu dá losí maso a on mu za to před obchodem nechává mléko a další věci, který Doppler přes veškerej odpor nemůže opustit. 

Sebekritika. Autor Erlend Loe sice v knize kritizuje společnost, to by ale bez vlastní sebereflexe mohl udělat jen těžko. A to samý byste měli udělat i vy, jinak většinu vtipů v knize vůbec nepochopíte a budete se nudit od začátku do konce. To neznamená, že byste se po dočtení poslední stránky měli chytit za nos a kompletně překopat svůj život, to po vás nikdo nechce. Tohle není kniha, která vás chce měnit... 

Samota. Nebo osamělost? Doppler odchází do lesa, protože nemá rád lidi. Chce být sám. Chce přemýšlet. Třeba o tom, že vlastně nikoho pořádně nezná. Přitom je ale rád za společnost malého losa, ke kterému se chová, jako by to byl člověk...

Absurdita. V knize se stávají věci, které jsou až nereálné a nemyslitelné. Na každé druhé stránce vás Doppler (spolu s  téměř všechmi ostatními postavami) překvapí. Připravte se na trochu toho přehánění. 

Satira. Především pak její komická část. Za břicho se možná popadat nebudete, nudit se ale taky nebudete (pokud jste teda otevřeni troše té sebekritiky). Musíte bejt prostě připravený se zasmát některejm jevům dnešní doby. 

Děj. Ten tam opravdu moc důležitý není. Mně to sice nevadí, ale pokud jste spíš fanoušci obrovských zápletek, Doppler možná nebude kniha pro vás. 

Kniha je tu pro všechny s otevřenou myslí, kteří jsou schopni sebekritiky, nebo alespoň kritiky dnešní doby a způsobu života. 
Já jsem z ní nadšená. Už si ani nepamatuju, kdy jsou podobnou knihu četla, jestli vůbec... 

Doppler, Erlend Loe 

Za recenzní e-knihu děkuju nakladatelství Kniha ZLIN
Knihu najdete ZDE.