,,Slečno, když máte dobré srdce..."
Část věty, která vás zahřeje. Samozřejmě, že to ten muž řekne každému, kdo do sbírky přispěje, ale přesto vás taková poznámka potěší. Ale to je jen část toho, co vás opravdu zahřeje u srdce. Jak to tedy dnes celé bylo?
Dnes mi bylo od rána hodně špatně. Nemyslím psychicky, i když v tom podzimním shonu a se změnami, které v mém životě nastávají, se také každou minutu každého dne necítím jen a jen pozitivně. Jednoduše řečeno mi nebylo dobře a to až tak, že jsem ze školy odešla předčasně (a tím jsem si v jednom předmětu vyčerpala povolenou docházku, sakra!). Večer jsem měla jet ze školy rovnou na vlak a domů, a tak jsem už byla sbalená. Vlak mi jel až za víc jak dvě hodiny, takže jsem se šla projít (při pohybu mi bylo lépe) centrem a hledala, kam bych se zašila a naobědvala se.
Došla jsem až k Palladiu a najednou vidím, jak se ke mě žene mladík. Na první pohled bylo jasné, že vybírá peníze. Většinou okolo těchto lidí procházím, protože minimálně v centru spěchám a nemám tak čas si pořádně vyslechnout, o co se jedná. Druhá věc je, že ne vždy těm lidem věřím, že opravdu vybírají na správnou věc a hlavně, že se ty peníze dostanou tam, kde jich je potřeba. Protože jsem dnes ale nespěchala, zastavila jsem se a už se na mne sypal celý příběh. Peníze z této sbírky šly na pomoc slečně, která tancuje break dance. Na tom by nebylo nic tak výjimečného. Ona ale nemá nohy (její vystoupení mi mladík ukázal na videu a dal mi i vstupenky na akci, kde bude vystupovat). A já se rychle rozhodla, že tenhle projekt podpořím. Proč? Protože mi přijde správné podpořit někoho, kdo si jde za svým snem i přes to, že mu v cestě stojí obrovská překážka.
Já sama jsem snílek a pořád věřím, že si ty své sny splním. Jestli si někdy stěžuji, že mi něco stojí v cestě, vždycky jsou to prkotiny. Alespoň v porovnání s tím, co všechno musí překonat tahle slečna a mnoho dalších. A jestli ji pomůže můj příspěvek, pak budu jedině ráda! Vlastně jsem už teď ... Zase jsem si připomněla, jak moc jsem vděčná za život, který žiju. A že si nemůžu kupovat luxusní boty z Prady nebo nejsem slavná? To může být krásné plus, hezký a plnohodnotný život ale všichni můžeme prožít i s daleko menším pozlátkem. Třeba díky tomu, že budeme dělat to, co nás baví a naplňuje. Většina z nás k tomu víceméně přístup má, někteří lidé (a že jich je na světě stále hodně) potřebují pomoc okolí. Pro většinu z nás takovýhle občasný příspěvek může znamenat možná jedině to, že si pro jednou odpustíme makronky od Paula nebo sendvič ze Subwaye, ale to snad zvládneme, když víme, že to někomu jinému může pomoct změnit život a dosáhnout jejich snů. A vážně vám přijde těch požadovaných 50Kč (nebo dobrovolné vyšší částky) málo? Věřte mi, že málo to je pouze v případě, když si to budeme myslet všichni a tím pádem nepřispějeme...
Zkuste se tedy někdy u takovýchto (slušně vypadajících) lidí zastavit a poslechnout si, komu můžete pomoci. Nemusíte podpořit všechno, věřím ale, že vás určitě některý životní příběh osloví a budete ho chtít podpořit.
A věřte mi, že tím zlepšíte den i sobě!
Naprosto s tebou souhlasím. Sice se těmhle lidem vyhýbám obloukem, jelikož jsem velmi nedůvěřivý člověk...ale potkat mě někdo takový, přidám rozhodně. Jednou ke mě přišla paní, že nemá na metro...koukala jsem se na ní a vypadala hodně slabě, nohy měla celé rudé a byla pohublá, v ruce držela ošuntělé vodítko a pejska. Normálně bych si řekla, že je to nějaká feťačka...ale bylo mi jí opravdu líto a oslovila mě neskutečně zdvořile, že by mi snad bylo jedno, kdyby si za to nekoupilla lístek (ona si ho však koupila, udělala to, ještě když jsem si uklízela peněženku). Měla jsem z toho opravdu radost, že jsem další týden dala i nějakému pánovi (avšak jen jednu korunu, jen tam žebral a vyhlížel si mile vypadající oběti), avšak mě překvapilo, že ji vzal velmi rád a říkal, že to stačí, že ji má ode mě pro štěstí :) Mám tyhle činy opravdu ráda a snažím se věřit, že se mi to jednou vrátí. :))
ReplyDeletehttp://chaoticandglamour.blogspot.cz/
Veľmi pekný článok. Ja by som sa pravdepodobne nezastavila a nevypočula si jeho príbeh. Mám s podobnými ľuďmi len zlé skúsenosti, ale niekedy treba dať šancu. Máš ale pravdu,, treba si otvoriť srdce a dať šancu takýmto ľuďom. :)
ReplyDeleteladyminimalism.com
pekne si to napísala. ja sa snažím každý deň spraviť niečo dobré, nejak ľuďom pomôcť, urobiť dobrý skutok. nie vždy sa mi to darí, ale tento týždeň bol celkom na dobré skutky bohatý. mám rada ten pocit, keď viem, že som človeku pomohla, či to už bolo tým, že som požičala pár centov tete ´, ktorá predo mnou platila, alebo som sa milo pozhovárala s cudzím pánom poštárom :) je pravda, že do zbierok veľmi neprispievam a keď, tak si naozaj vyberám tie, ktoré poznám. ešte sa mi ale nestalo, že by za mnou takto niekto prišiel ako za tebou :)
ReplyDeleteJá taky přispívám. Málokdy nějak hodně, ale vždycky vezmu drobné, co mám, tak do těch 50Kč a přispěju, když se mi to zdá fajn a hlavně, když jsou slušní. Taky ráda přispívám pouličním umělcům, vím, že to nejsou vždy jen nějací "bezdomovci", ale mně to zpříjemní den, když jdu městem a oni hraj, tak si myslím, že si za to něco zaslouží :) jednou se mi líbilo, jak měli cedulku "Money f(or) food" ... a tak bylo vidět, že budou štědří i za jídlo a nejde jim o peníze na bůhví co :)
ReplyDelete